Argentinská kinematografie se zrodila v třicátých letech minulého století, chvíli poté co se stal zvuk součásti  filmu a jižanské tango tak na pohyblivých obrázcích mohlo obletět celý svět. Ekonomické problémy, společenské konflikty a časté vojenské převraty narušující demokratické fungování krajiny sesadili Argentinu z postu dominantní latinskoamerické velmoci a dali vzniknout Novému argentinskému filmu jenž snímky zintelektualizoval a pozvedl jejich estetickou hodnotu. Juan žije  se svou dcerou a jejíma dětmi  v malém domku uprostřed rozlehlé Patagonie. Nemá práci ani žádné uspokojivé vyhlídky do budoucna. Všechno se ale změní, když  za svou dobrotu dostane čtyř nohou odměnu. Carlos Sorin nepatři mezi vyhlášené jména Argentinské Nové Vlny i přesto u něj můžeme sledovat její vliv. Nezajímavý, zkrachovalý „hrdina“, kterého prázdný život dostane znenadání  nový smysl v ANV doslova zlidověl. Režisér do svých filmů často obsazuje běžné lidi (prvek italského neorealizmu- jenž formoval ANV), kterým přizpůsobí scénář přímo na míru a nechá je hrát samých sebe (pod svými občanskými jménem). Snímek plyne v pomalém, příjemném tempu v prostředí připomínající konec světa, kde pohledem možno říct víc než slovy

Archiv: