Na úvod Vás srdečně zdravíme při příležitosti padesátého výročí prvního letu člověka do vesmíru! Všichni víme, nebo aspoň tušíme, že touto významnou událostí se završil tisíciletý sen lidstva o překonání zemské tíže a člověk se tak pravděpodobně poprvé v dějinách octnul fyzicky zcela mimo domovskou planetu, podobajíc se ptáčeti, které vylétlo z hnízda.
O praktičnosti této události lze snad pochybovat, ale z psychologického hlediska měl tento krok možná větší význam, než bychom čekali: kolem nás se otevřel nekonečný prostor, kosmos vystoupil z potenciality do aktuality a kopernikánský obrat byla završen. A pište si, že kino Kytka dělá vše pro to, aby Gagarinův hrdinský čin neupadl do zapomnění.
Ale teď již k našemu programu: Ve středu budeme v Kytce promítat další film německého filmového čaroděje Wernera Herzoga, podivuhodnou filmovou báseň ze Sahary, snímek Fata Morgana z roku 1972. Film byl koncipován jako science fiction (proto jej také v Kytce uvádíme), avšak během natáčení se původní záměr díky mnoha protivenstvím a nezdarům (filmový štáb se například načas octnul za mřížemi) zcela změnil a místo výpravného vědecko-fantastického filmu tak vzniknul jakýsi poetický dokument, zcela nenarativní sled záběrů pouště, halucinační vize quasi-mimozemských světů točená z velké části ze střechy dnes už kultovního obytného volkswagenu.
Snímek byl doplněn recitací mayských mýtů z prastaré knihy o stvoření světa (Popol Vuh) a mimo jiné i písněmi Leonarda Cohena.
Výsledkem je zázračná montáž zdánlivě nesourodých záběrů, fantastických a děsivých krajin kdesi na kraji světa, film o kterém znalci říkají, že jej musíme buď milovat nebo rovnou odejít z promítání. Každopádně nebudete litovat, přečtete-li si o Fatě Morganě na serveru IMDb, kde najdete celou řadu podnětných a zasvěcených komentářů, které svým rozsahem i fundovaným výkladem daleko přesahují tento text.